Eva Králová
rodina~změna~růst~seberozvoj
Slavili jste 1. máj?
Já ano. Pro mě je to den lásky, bohatství a svobody. Láska a bohatství – to je můj muž, naše děti, a dnes už i malý princ. A svoboda?
To je rozhodnutí, které jsem udělala před pěti lety.
Rozhodnutí, které mě vedlo k tomu, že jsem se začala učit, hledat, pochybovat i růst.
A právě 1. května před dvěma roky z tohoto rozhodnutí vznikly EK-mediace.
EK jako Eva Králová.
Jako Efektivní Komunikace, jako Evin Koučink, jako prostor, kde můžu nabízet Elixír Kouzel pro vás i pro mě.
EK-mediace jsou místem, kde se potkává všechno, co jsem za život nasbírala zkušenosti, vzdělání, omyly i naděje. A především je to prostor, kde mohu být s vámi. Opravdově a lidsky.
Někdy stačí pár kroků s někým, kdo vás podrží a připomene, že to zvládnete. A přesně tak vás ráda chvíli doprovázím. Jemně, s respektem, po vašem boku.
Jako mediátorka pomáhám otevírat rozhovory, které dlouho zůstávaly zavřené.
Jako koučka stojím vedle vás, když se rozhodnete přepsat staré vzorce a vytvořit nové. Kladu otázky, které umíte zodpovědět, i když si to zatím možná nemyslíte.
Jako mentorka sdílím své zkušenosti, když procházíte obdobím změn a hledáte cestu dál.
A jako lektorka tvořím místa, kde se propojujete s tématem i sami se sebou.
Ta cesta není vždy jednoduchá. Ale má hloubku, smysl a obrovské kouzlo.
A každé jedno lidské setkání mě ujišťuje, že to rozhodnutí bylo správné.
Dnes slavím dva roky 🍀 EK-mediací.
Dva roky proměn – uvnitř i venku.
Děkuji. Děkuji vám, mým klientům, za vaši důvěru. Za to, že mě pouštíte tak blízko. Za to, že mi dovolujete být u vašich příběhů. Děkuji i všem, kteří mi na mé cestě pomáhají. Mým lektorům, kteří mě inspirovali. Kolegům a kolegyním, kteří se mnou sdílejí cestu. Přátelům, kteří mě podrželi ve chvílích, kdy jsem si nebyla jistá. A všem, kteří mi věří a fandí.
A s největší láskou děkuji svému muži, Jiřímu.
Za to, že tu pro mě pořád je. Že pochopil, jak moc je pro mě tato práce důležitá. Že mě podrží, když se mi třese hlas. A že mi umí vykouzlit úsměv, i když zrovna polykám slzy.
Protože někdy je toho prostě moc. Ale nikdy toho není tolik, abych přestala věřit, že je to takto správně.
