Eva Králová
rodina~změna~růst~seberozvoj
Nestůj u výlohy, běž si vybrat
Když se držíme starých vzorců, díváme se pořád do stejné výlohy, i když v ní už dávno není to, co hledáme.
V novém článku sdílím příběh klientky, která objevila odvahu vejít „do hračkářství“ a poprvé si dovolila uvidět nové možnosti.
Krok za krokem, s jemností i slzami, ale také s úsměvem.
Každý klient přichází na koučovací setkání s tím, že by se rád v něčem nebo někam posunul. Stejně tak moje klientka, říkejme jí M.
M. je smutná, často pláče, je na hodně věcí sama. Ví, že to takto už nechce. Vždyť už to takto nejde ani vydržet!
Pracujeme na tom, co tedy chce a jak se to dá udělat. Jak překonat strach z toho, že ze skoro na všechno sama, bude třeba úplně sama. Co se změní, co bude jinak.
Chvílemi to vypadá jako hra žížalky. Jde nahoru krůček po krůčku a najednou bum! Je zpátky na začátku cesty. M. polyká slzy.
Pouštím jen tak do prostoru větu: „vidím holčičku, která stojí každý den u hračkářství a hledá ve výloze autíčko, které tam už není. Říkám si, co by se stalo, kdyby se šla podívat dovnitř?“.
M. sice pořád pouští slzy, ale taky se směje. Vymotaly jsme se ze zacyklení, jsme v hračkářství. M. si dala úkol, nebude hledat autíčko ve výloze, kde už evidentně není. Dokonce, koketuje s úvahou, jestli pořád chce autíčko?
Není lehké vystoupit z naučeného vzorce chování. Často máme pocit, že i když se nám něco nelíbí, máme v tom jistotu.
Já se ptám: „jistotu čeho?“. Že to autíčko ve výloze nebude ani zítra, ale můžu se tam jít podívat i pozítří? Hmmm, tak jo!“
A nebo…
Možná i ty stojíš u výlohy, která ti nemá co nabídnout.
Každá změna začíná u odvahy.
A pokud potřebuješ, v koučovně najdeš prostor, kde se hledá snadněji, stačí napsat nebo zavolat.
