Do koučovny za mnou přišla mladá žena. Překvapilo mě, když řekla, že má 4 děti. Ale vykouzlilo mi to úsměv, vzpomněla jsem si totiž na svoji maminku, taky nás měla čtyři a se ženou mohly mít podobný věk v době, kdy jsem si vybavila své sestry a brášku, jak pózujeme na fotce u naší nové Škody 120.
Mladá maminka si nevěděla rady s nejmladším synem. Je jiný než jeho starší sourozenci.
Každé dítě někdy zlobí, někdy testuje hranice rodičů, vrstevníků i ostatních pečovatelů. Babiček a dědečků, sourozenců nebo pedagogů.
Jenže sourozencům malého, říkejme mu třeba Tonda, stačilo vysvětlit, že to či ono se nedělá jednou, dvakrát a oni to přestali dělat. Ne tak Tonda.
Brzy si maminka všimla, že jeho proměna nálad souvisí s tím, jak je čilý nebo unavený, jestli se mu daří nebo nedaří dělat to, co se po něm požaduje. Když se Toníkovi nedařilo, přicházel vztek a se vztekem i napadání dětí v kolektivu.
Trpělivost maminky je obdivuhodná, ale to bohužel pro Toníka nestačilo. Vše se ještě zhoršilo po nástupu do školy.
I když maminka vybrala školu, kde mají na děti víc času, protože škola na prvním stupni preferuje malopočetné třídy, bylo její zvládání pro školáčka velmi obtížné.
Školní úspěchy a možné diagnózy jsme s maminkou neřešily, k tomu jsou jiní odborníci, o kterých jsem se jen krátce zmínila. Zaměřily jsme se na to, jak rodina funguje.
Maminka si uvědomila, že její snaha věnovat Toníkovi nadstandardní rodičovskou péči vede spíš k jeho přehlcení úkoly, které ho stresují, protože je nedokáže zvládnout. Ale dobře na tom nejsou ani ostatní děti, protože jim samozřejmě chybí čas s maminkou, který na ně už nezbývá. Klientka je sama k sobě velmi přísná a čas pro sebe si neuměla vytvořit. Jenomže maminky také potřebují pauzu, potřebují si vydechnout, načerpat energii, udržovat přátelství a třeba nějaký svůj koníček. A tím vážně není shánění dalších materiálů, které by snad mohly usnadnit práci našim školákům.
Někdy je opravdu v našem školském systému náročné ustát si jako rodič klidnou hlavu. Očekávání, která od dětí máme, nejsou prostě pro všechny děti splnitelná. Maminka se naučila oceňovat svého Toníka za jiné jeho dovednosti, než jsou jedničky z diktátu. Toník třeba velice rád pomáhá u vaření, je to dobrý pomocník na zahradě a našlo se spousta dalších věcí, za které ho bylo možné ocenit. A to potřebují všechny děti. Protože, když vám něco nejde, nespraví to trest nebo hodiny času navíc. Jak se dařilo zklidnit mamince, dařilo se i víc v ostatních věcech. Šikovnost starších dětí už není jen samozřejmost, ale doma se o nich mluví. Děti se pořád občas poperou, někdy mluví sprostě, protože puberta a někdy neuklízí, protože to k jejich věku prostě tak nějak patří, ale smích celé rodiny u společných her, společné výlety a někdy mamka s nohama na stole (to samozřejmě myslím obrazně) patří k dnešním dnům.
Jednu konzultaci jsme vedly v lese při sběru hub. To je jeden z mnoha koníčků mé klientky, na který si mohla udělat čas, stejně jako na konzultaci se mnou. Protože děti mají také tatínka i babičky. A ty nejstarší už jsou ve věku, kdy se chvíli o mladší sourozence mohou postarat. A ještě přitom společně zalít zahradu. Děti jsou čtyři, ale maminku mají jen jednu! Laskavost je dobrá pro všechny.
Jak si jako rodič vytváříte prostor pro sebe, abyste mohli být oporou pro své děti?
Umíte vidět silné stránky dětí i tam, kde školní výsledky nejsou ideální?
