Velmi často se setkávám s klienty, kteří nejsou spokojení se svou prací. Často pracuji s teenagery, kteří si teprve volí své studium. Hledáme způsoby, jak o své budoucí kariéře přemýšlet – a zároveň mluvíme o tom, že v dnešní době není nutné celý život pracovat v oboru, který vystudujeme.
Naopak. V dnešní turbulentní době je dovednost přizpůsobování se a neustálého učení se velmi výhodná. Nejen vývoj technologií proměňuje pracovní trh – mnohé profese zanikají a mnoho nových oborů vzniká. Dovolím si sdílet s vámi touto cestou svůj vlastní profesní příběh, i když velmi ve zkratce.
Začal v mém útlém věku vizí, že budu paní učitelka v mateřské škole. Patřím ještě ke generaci lidí, kteří ne vždy měli ve svých volbách svobodu. Stalo se, že ze zdravotních důvodů mi nebyl dovolen výběr školy, která by mě později tuto profesi umožnila.
Nabízela se možnost studovat střední stavební školu, učební obor optik nebo střední ekonomická škola, která se tehdy jevila jako nejmenší zlo.
Jenže, když je vaše zaměření na práci s lidmi a dětmi, je těžké uvažovat o kariéře s materiálem nebo financemi.
Moje začátky byly právě ve finanční sféře. Stala jsem se sekretářkou, pracovala jsem v zápočtové firmě, stala jsem se finančním makléřem a sestavovala klientům finanční plány. Mám to štěstí nebo smůlu, že každou práci umím dělat jen na 100 %, dokážu se do ní ponořit, ale moje spokojenost byla jen velmi malá.
Později jsem se rozhodla podat pomocnou ruku v tíživé situaci řediteli školy, do které chodil náš nejstarší syn, a na přechodnou dobu jsem nastoupila do školní družiny, kde byl v té době kritický nedostatek vychovatelek. Tato práce se stala přirozeným mostem k další profesní příležitosti. Přijala jsem nabídku na poměrně novou profesi komunitní koordinátorky. Pro mě to byla role, která mi dávala smysl, nabízela kreativitu, kontakt s lidmi a pro dané období představovala profesní odměnu.
Pochopila jsem, že práce s lidmi je to, co potřebuji v životě dělat, a to vedlo k následnému vysokoškolskému studiu andragogiky. Studium mě bavilo mnohem víc, než kdykoliv v dětství či mládí a byla jsem v něm velmi úspěšná a nebránila mi v tom ani péče o dva kluky a naši malou princeznu, která se v době studií narodila.
Ke studiu na vysoké škole začaly přibývat diplomy z kurzů pro prohloubení oboru a později jsem se rozhodla pro mediační a koučovací výcvik.
Kariéru jsem změnila několikrát a ve středním věku, profesně by se dalo říct ve věku pokročilém, jsem se rozhodla pro vlastní podnikání. Dnes nabízím klientům široké portfolio služeb. Práce s dospělými i mladými klienty je pro mě obrovsky naplňující. A víc než odměna finanční mě těší jejich nové pohledy na situace, ve kterých nebyli spokojení nebo nevěděli, jak s nimi pracovat. Častý smích při společných setkáních klubu pro ženy 40+, i posuny a objevy klientů při workshopech zcela vynahrazují náročnou práci v roli podnikatelky. Tu jen těžko dokáže člověk domyslet dřív, než do této sféry vykročí.
Co vám brání jít za svými sny? A v čem by pro vás mohl být přínosný jiný pohled na věc?
