Z důvodu zachování anonymity klienta jsou jména v příběhu pozměnena.
Její maminka, babička i sestra mluvily podobně: „Maturita je vždycky o štěstí. Můžeš se připravit, ale když si vytáhneš špatnou otázku, je konec. “
Tuto větu Eliška slyšela tolikrát, až tomu uvěřila.
Společně jsme tuto větu přerámovaly: „Vytáhnu si právě tu otázku, na kterou znám odpověď. Moje mysl bude ve správný čas vědět, co říct.“
Z rodinné kletby jsme udělaly vnitřní důvěru.
Pak jsme modelovaly maturitní situaci – ne kvůli obsahu otázek, ale pro vnitřní klid. Použily jsme vzpomínku na úspěšný školní projekt, kde Eliška zářila.
Ukotvily jsme tento prožitek – tělo, dech, postoj, hlas – a převedly ho do maturitní místnosti.
Eliška si zkoušku prožila v bezpečném prostředí. A to se ukázalo jako klíčové.
Elišce také pomohlo trénování rozložení času při mluvení, dechové techniky a trénink vtažení zkoušejících do její prezentace.
Zamilovala si větu: “když máš v hlavě strach,kam chceš dát naučenou látku?” Stach si dnes umím pozvat do dialogu. Umí mu říct: “vidím tě, ale teď se ti nemůžu věnovat, posaď se prosím vedle mě a počkej, až udělám tuto práci!”
Po zkoušce mi napsala:
„Modelování maturity mi pomohlo ze všeho nejvíc. Díky tomu jsem si v ten den věřila. Už jsem tu situaci zažila. Už jsem věděla, že to zvládnu.“
Koučink se studenty není o učení látky.
Je o podpoře, o změně vnímání sebe sama, o vnitřní jistotě, kterou jim běžná výuka často nedává.
Podpořit je takto možné i studenty, kteří již zažili u zkoušky neúspěch a nedokáží se této situace oprostit.
