Dnes už je téměř hotovo, je středa, do předání toho významného papíru zbývá jen pár hodin.

Kdyby mi někdo před 10 lety řekl, že si jednou budu myslet, že vysvědčení by se mělo zrušit, asi bych si dost ťukala na čelo. V posledních letech si ale říkám, k čemu ten zatracený papír je???

Když jsem ještě pracovala ve školství, pozorovala jsem děti, jak si o vysvědčení povídají se spolužáky. Holky a kluci moc nemluvili o tom, co se za ten rok naučili, ale o tom, kolik bodů potřebují, aby systém vyplivl známku, která se doma bude líbit. S mnohými jsem o vysvědčení mluvila a bylo těžké slyšet věty jako: "no ona je tam sice dvojka, ale je taková ušmudlaná, no mám sice vyznamenání, ale s odřenýma ušima. Jestli tam ta trojka nakonec bude, tak mě naši zabijou." Jo i takto silné to někdy je.

Nabízí se otázka PROČ?

Známe přeci svoje děti, víme o tom, jaké jsou jejich možnosti, známe jejich průběžné výsledky, tak proč nás vysvědčení strhává do takových komentářů? A proč musíme o krásných známkách říkat, že jsou ušmudlané a s odřenýma ušima, proč vlastně tak moc záleží na tom čísle a ne na tom, co za ním je???

Ale někdy si to také děti jen myslí, protože rodiče to vidí jinak, jen to dětem zapomněli říct.