18.11.2024
Všímej si, možná někde hoří!
09.11.2024
Dnes na sebe prásknu, jak kdysi moje všímavost byla silnější než moje kompetence. Zároveň chci sdílet, že všímavost je skvělá schopnost. Všímavost k sobě i k druhým. Jen je dobré ji správně zpracovat.
Příběh opět ze šuplíku školní asistentky
Při jedné vyučovací hodině a je celkem jedno, která to byla, se objevilo slovo POŽÁR. Jestli děti ve škole něco dokonale umí, tak je to chytnout se čehokoliv, co posune čas zkoušení, ale i probírání nové látky. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Je pak vždy na učiteli, jak daleko takovou diskusi nechá jít. Požár ve škole je silné téma, nejprve to dávalo smysl, vědět jaká protipožární opatření ve škole jsou, jak se při požáru chovat, ale …
Debata byla čím dál ohnivější, plameny byly vyšší a barevnější, žáčci se skvěle bavili. Před očima mnohých se promítaly obrazy z různých počítačových her. Holky i kluci měli potřebu seznámit s nimi své spolužáky i pana učitele. I když mám volné diskuse moc ráda a jsem zastáncem toho, že se v nich mnohé můžeme naučit, tak mě najednou pohltila myšlenka, že už to není správné, že už je to moc. Ve stejný okamžik padly moje oči na jedno z dětí. Zůstanu u dítěte, ať je příběh anonymní i když se stal už dávno, ale můžeme mu říkat třeba dítko E. Éčko mělo...
...nepřítomně vyděšený výraz, jeho prsty se nervózně proplétaly a rozplétaly, stále se zvyšující se rychlostí. To, co se mu odehrávalo v hlavě bude asi těžké pochopit.
Slyším se, jak říkám: "Tak to už by asi pomalu stačilo, všichni dobře víte, a každý rok to trénujeme, že pokud by se ve škole cokoliv nebezpečného dělo, posloucháte pokyny dospělé osoby."
Zmatkovat se nemá, ani když hoří...
Uf, tak to jsem tomu dala, bylo mi to jasné dřív, než jsem to stačila doříct. Moje potřeba zastavit příval všech nevstřebatelných informací pro E, byla větší než moje kompetence. To mi bylo jasné a všechny vražedné pohledy od dětí až po pana učitele byly víc než vypovídající. O přestávce jsem se šla panu učiteli omluvit a snažila se své pohnutky vysvětlit. Nic moc. Holt jsem si to měla líp promyslet. Hned poté jsem běžela za Éčkem, jestli je v pořádku. Řeklo, že ano.
Druhý den si mě Éčko vyhledalo s otázkou: "Jak vysoká je budova školy?". Aha, takže to nebylo v pořádku. Probrali jsme společně úplně všechno. Začali jsme klidným výpočtem výšky pater, přešli k číslu na hasiče, teoreticky prošli způsob vyprošťování osob, zopakovali jsme všechny pokyny evakuačního plánu, ukázali si všechny možné východy. Éčko naznalo, že už má dostatek informací a s tímto dokáže chodit do školy. Uf. V zásobě už jsem měla jen přehled statistik požárů v českých školách. Na ten naštěstí nedošlo. Ono jich tož není úplně málo, ale jsou malé a většina je likvidována bez zásahu hasičů.
A proč to celé píšu? Všímejme si!
Všímat si a nabídnout pomocnou ruku je v dnešní době velmi důležité. Děje se tolik věcí, valí se na nás záplava dobrých i špatných zpráv a pro mnohé to může být prostě moc. Je jedno, jestli je toho moc ve škole, v práci nebo v rodině. Všímejme si taky sami sebe a dovolme si říkat o pomoc. A to dřív, než hoří.
Pokud pracujete ve školství, třeba v tandemové výuce nebo s asistentem, domluvte si signál HOŘÍ a taky další postup, který má následovat, ať si zbytečně nezapalujete další ohýnek přímo pod zadkem. Mít ve třídě dospělého parťáka je skvělé. Víc očí víc vidí a děti dnes potřebují spoustu pochopení, zvlášť pokud na některé věci reagují jinak, než je obvyklé.
